Praha 13. listopadu 2025 (PROTEXT) – Laskavost často není jen o milém slově nebo úsměvu. Někdy znamená všimnout si, že se někdo ve vašem okolí stahuje do sebe a neotočit se zády. Na Světový den laskavosti, který připadá na 13. listopadu, stojí za to připomenout, že právě tahle laskavost v podobě všímavosti může být prvním krokem k záchraně. Podle údajů platformy Hedepy narostl počet lidí, kteří za poslední dva roky vyhledali terapii kvůli domácímu násilí o 77 %. Neznamená to nutně, že by přibylo obětí, ale že víc lidí má odvahu říct si o pomoc. Impulsem často může být i blízký člověk, který měl odvahu včas zasáhnout.
V rámci Světového dne laskavosti věnuje Hedepy za každého člověka, který si rezervuje svou první terapii, bezplatně jedno sezení organizaci Pod Svícnem. Ta se věnuje edukaci veřejnosti o domácím násilí, sbírá výpovědi obětí, bojuje za legislativní změny a prostřednictvím petice Za bezpečný domov usiluje o systémovou ochranu všech, kdo doma zažívají násilí, ať už v partnerských, rodinných nebo pečovatelských vztazích. Právě těmto lidem pomůže darované terapeutické sezení. Často jde o ty, kdo si o pomoc zatím sami říct neumějí. Terapie bývá prvním krokem ke změně, a i když s ní nezačne přímo oběť, může jí někdo blízký otevřít cestu. „Možnost promluvit poprvé o své situaci online je z mého pohledu pro velké procento obětí hodně podstatné, stud a strach z odsouzení, kam až situace došla, je často limitující pro osobní konzultaci,“ dodává psychoterapeutka Lucie Horníková, která působí na platformě Hedepy a dlouhodobě se problematikou domácího násilí zabývá.
„Domácí násilí se týká každého pátého člověka. Často si oběť ani neuvědomuje, že je obětí domácího násilí. Pokud však zvládne odejít z násilného vztahu, nemá vyhráno. Často na ni celá situace dopadá. V obou případech je pro takového člověka nezbytné, aby pracoval na své psychopéči. Říct si o pomoc není slabost, ba naopak, protože tato silně traumatizující zkušenost dopadá nejen na oběť samotnou, ale i okolí. Jsme moc vděční za dlouhodobou spolupráci s Hedepy, protože nám pomáhá tuto (ne)dostupnost terapeutické a psychologické péče do značné míry řešit,“ říká Michaela Studená, spoluzakladatelka organizace Pod Svícnem.
Jak se zachovat, když máte u svých blízkých podezření na domácí násilí?
Domácí násilí často nepřichází s modřinami, ale tiše jako kontrola nad každým krokem, nenápadná izolace od přátel nebo manipulace, která člověka znejistí i v maličkostech. Lidé, kteří se do takové situace dostanou, se postupně mění. Stahují se do sebe a vyhýbají se kontaktu. Právě v těchto drobných změnách může okolí rozpoznat, že se něco děje. A blízký člověk má často mnohem větší vliv, než si myslí. Jenže komunikace v případě takového podezření je náročná a vyžaduje velmi citlivý přístup.
„Komunikace s osobou, zažívající domácí nebo partnerské násilí je velmi těžká, protože sebemenší tlak či pocit, že se tyto informace, které mi oběť sdělí, dostanou k násilníkovi nebo na veřejnost je paralyzující. Oběti velmi často mají pocit, že se jim vlastně neděje nic tak strašného, že si takové chování vlastně možná zasloužili, a proto násilníka omlouvají,“ vysvětluje Lucie Horníková, psychoterapeutka působící na online platformě Hedepy. Dodává, že v těchto situacích se často objevuje tzv. syndrom vařené žáby, kdy si člověk postupným zhoršováním své situace drobné, postupné změny a eskalaci už ani neuvědomuje.
Někdy pomůže obyčejné objetí, být nablízku a ujišťovat
Když blízký člověk odmítá pomoc a svou situaci neřeší, i přestože máte vážné obavy o jeho bezpečí, může to být frustrující a bolestivé. Podle terapeutky je klíčové mu dávat jasně najevo, že jste tu pro něj za všech okolností. Někdy je dobrým začátkem obyčejné objetí, naopak nátlak se obvykle míjí účinkem. „Určitě nejsou vhodné věty typu: proč s tím proboha nic neděláš, tohle není normální. Člověk v roli oběti totiž často dlouhou dobu prožívá vše sám ve svém nitru a jeho vnímání reality může být pokřivené. Obvykle také trpí strachem ze zostuzení před kolegy, známými nebo rodinou,“ říká Lucie Horníková. Důležitá je vždy respektující a empatická komunikace v podobě ujištění „Jsem tady pro tebe v každé situaci, nejsi na to sám/sama. Není to tvoje vina ani chyba, prostě to tak je a existuje cesta ven. Týká se to často i lidí úspěšných a slušných rodin, není to ostuda,“ radí terapeutka z Hedepy.
Konkrétními možnostmi řešení mohou být konzultace s psychoterapeutem, kontaktování sociálních pracovníků organizací jako je Bílý kruh bezpečí nebo Intervenčních center pro osoby ohrožené domácím násilím. Od roku 2007 obětem pomáhá i zákon o vykázání a zákona na ochranu obětí, který zlepšuje postavení oběti ve správních a přestupkových řízeních. Zároveň lze využít utajených bydlení a azylových domů, které nabízejí okamžitou a diskrétní pomoc. Pokud se člověk rozhodne pomoc využít, je potřeba jednat rychle a efektivně. Odhodlání k úniku z násilného prostředí totiž bývá křehké a může se rychle vytratit. I pokud dotyčný vaši nabídku odmítne, neznamená to, že byla zbytečná. Pomoc může být proces a mnohdy trvá týdny, měsíce i roky, než se oběť rozhodne ji přijmout. Důležité je nerezignovat, ale udržovat spojení, připomínat svou podporu a dávat najevo, že tu budete, až přijde čas.
Pokud jste svědkem násilí, naplňuje se oznamovací povinnost
Jsou ale i situace, kdy už nestačí čekat. Když je ohrožen život, zdraví nebo jsou přítomné děti, může být namístě obrátit se na odbornou pomoc. Nejde o zradu, ale o ochranu života. „V určitých situacích se naplňuje i tzv. oznamovací povinnost, jste-li přímo svědky nějaké události, evidujete-li omezení kontaktu a často i neustálou kontrolu telefonické i osobní komunikace. Bohužel i zde jste velmi svázáni výpovědí, potvrzením událostí ze strany oběti. Vyplatí se kontaktovat například pracovníky Bílého kruhu bezpečí, Intervenčního centra, které sídlí v každém kraji a jehož pracovníci jsou proškoleni na komunikaci s oběťmi i na správné vyhodnocení situace,“ radí terapeutka Lucie Horníková. s tím, že hlášeními se samozřejmě zabývá také Policie České republiky na lince 158. Při výjezdech ale bohužel často dochází k popírání.
Pomoc v krizových situacích je o trpělivosti, všímavosti, nehodnocení a ochotě být tu. A právě to může být největší laskavost, jakou někomu nabídnete. Domácí násilí nemá jednoho viníka ani jednu oběť. Týká se žen i mužů, seniorů, vysokoškoláků, lidí z měst i vesnic, heterosexuálních i homosexuálních párů. Nezáleží na vzdělání, věku ani společenském postavení. Od roku 2007 navíc existuje v České republice právní nástroj, který obětem dává možnost alespoň dočasně uniknout z bezprostředního nebezpečí: institut vykázání násilné osoby ze společné domácnosti, který může realizovat Policie ČR nebo soud prostřednictvím předběžného opatření. Je to důležitý krok, ale jen jeden z mnoha, které vedou k bezpečnějšímu domovu.
