Berlínská aukční síň Deutsche Grundstücksauktionen (DGA) ve čtvrtek za 20 500 eur vydražila jeden ze dvou protiatomových bunkrů v Meklenbursku-Pomořansku na severovýchodě Německa.
Kdo bunkr zakoupil, známé není, stejně jako to, jaké s ním má plány. Předchozí majitel plánoval demolici, ke které ale nikdy nepřistoupil. Komplex tvoří dva podzemní kryty s několika místnostmi. Oba objekty jsou spojeny chodbou. Součástí stavby je i dekontaminační komora.
Zařízení, které si pro sebe vybudovali funkcionáři východoněmecké Jednotné socialistické strany (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands – SED), má dvě velké nevýhody – potřebuje generální rekonstrukci a jako zimoviště ho využívají chránění netopýři.
„Na bunkr se proto vztahuje zákon o ochraně přírody,“ uvedla zástupkyně aukční síně k výskytu netopýrů. Nový majitel se také nemůže spoléhat na to, že na pozemku bude moci stavět, neboť s tím územní plán nepočítá. Pozemek je totiž veden jako lesní plocha s ruinou bunkru.
Vyvolávací cena za pozemek o rozloze 5 502 metrů čtverečních, v jehož podzemí je bunkr s rozlohou 190 metrů čtverečních, začala na 7 tisíc eurech. Vzhledem k rozloze to nebyla vysoká cena, protože v nabídce aukce bylo i garážové stání v Berlíně pro motorku o šesti metrech čtverečních za přibližně 10 tisíc eur.
Cena areálu se nakonec vyšplhala na trojnásobek té vyvolávací. Tím ale náklady na pořízení nekončí. K výsledné částce musí ještě kupec započíst necelých 2 tisíce eur jako poplatek pro aukční síň a daň z koupě pozemku, která v Meklenbursku-Pomořansku je 6,5 procenta.
Aukce neušla pozornosti řady médií včetně nejprodávanějšího německého deníku Bild, Frankfurter Allgemeine Zeitung, magazínu Der Spiegel nebo agentury DPA. Pozornost novinářů totiž poutala výjimečnost prodávaného objektu, který je reliktem zaniklé Německé demokratické republiky (NDR).
„Lesem pohlcen a ostnatým drátem obehnaný, 100 kilometrů severně od Berlína leží téměř zapomenut bunkr z dob NDR,“ napsal o aukci deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Za téměř „zapomenutý kousek východoněmecké historie“ označil bunkr také bulvární deník Bild, který místo popsal jako „velmi vzdálené a trochu strašidelné„.
Po pádu východoněmeckého režimu se o areál nikdo nestaral a tři desítky let pustl. Plot je tak plný děr, které objekt zpřístupnili vandalům. Ti vybavení bunkru rozkradli a zničili. Na škody a nutnost rekonstrukce upozornil i aukční dům. Hodně práce si vyžádá také údržba pozemku, na kterém je několik stromů popadaných a vyvrácených.
Výhodou, jak uvádí aukční dům, je poloha u obce Hohenzieritz v malebné venkovské krajině nedaleko stejnojmenného zámku, kde roku 1810 zemřela pruská královna Luisa, manželka Fridricha Viléma III. Za zmínku stojí i blízkost národního parku Müritz, který je rájem vodního ptactva.
Bunkr na ochranu krajských stranických pohlavárů pro případ jaderné války nechal vybudovat někdejší funkcionář SED Johannes Chemnitzer, který stál v čele kraje Neubrandenburg. Místní proto podle médií bunkru říkají „Chemnitzer„.
Chemnitzer byl také poslancem východoněmeckého parlamentu a členem ústředního výboru SED, což byl nejvyšší orgán strany. Do posledních chvil patřil k zastáncům totalitního pořádku a ještě na konci října pořádal manifestace na podporu režimu a varoval obyvatelstvo před účastí na protivládních demonstracích. Po pádu berlínské zdi v listopadu 1989 byl zbaven funkcí a později byl ze SED vyloučen.