Každý slyšel už ve školce, že se u žiraf vyvinuly dlouhé krky, aby dosáhly na ty nejlepší listy na vrcholcích stromů. Přeslazený disneyovský darwinismus. Důvodem nebyla touha po lepší večeři, ale agresivita samců. Napsali to autoři studie, o níž informoval list Haarec.
„Na tom, že se u žiraf vyvinuly dlouhé krky, má podíl soupeření samců,“ napsali ve své studii v časopise Science Š Čchi-wang a Tchao Teng z čínské akademie věd a Jin Meng z amerického muzea přírodní historie spolu s dalšími kolegy.
Sladké obrázky mírných žiraf uštipujících nejjemnější lístky z vrcholků porostu, zatímco zlomyslné kozy a nenasytní jeleni se o pastvu přetahují dole u země, podporují teorii o dlouhém krku a dosažitelnosti potravy. Podle nové studie je ale pravda taková, že se u žirafích samců vyvinuly dlouhé krky, aby se mohli navzájem účinněji rvát. Proč? Kvůli dámě.
Pro tuto teorii mluví objev dříve neznámého předka dnešních žiraf, který žil před 17 miliony let v současné Číně a na hlavě měl něco jako kostěnou helmu. Takže to, že dnes vídáme žirafy vysoké i šest metrů, není jenom výsledek touhy po zelenější pastvě.
Teorie „krku za sex“ u žirafovitých koluje delší dobu, omračující lebku – doslova i přeneseně – měl jeden z nejranějších druhů Bramathereium, který obýval území od Indie po Turecko. Teď vědci objevili rovněž vyhynulého Discokeryxe xiezhi, který se vyznačoval velmi silnou lebkou zakončenou na vrcholku helmou v podobě disku. Tento druh měl také zesílené krční obratle a nejkomplikovanější spojení mezi hlavou a krkem, jaké bylo u savců dosud popsáno.
Podle Š Čchi-wanga odkazuje silná kost na hlavě k tomu, co se jako rohy vyvinulo u volů nebo nosorožců nebo jako paroží u jelenů a růžky u současných žiraf. U Discokeryxe xiezhi se jako u jediného objevuje konečná adaptace na hlavové souboje. ‚Disco‘ v jeho názvu odkazuje na kulatý plát a ‚keryx‘ na roh, takže už jméno naznačuje brutální souboje, jež se u dnešních žiraf proměnily v údery krků.
Soupeři bojující o samice při nich svá mohutná těla uzemní pevným postojem dlouhých nohou a prudce zmítají hlavami, aby se navzájem zasáhli růžky. Ano, dnešní žirafy jich mají na hlavách až pět.
Teorie o příčině zvláštní anatomie žiraf spadá do otázek, proč má zebra pruhy, a obojí je nevyjasněné. S nálezem Discokeryxe xiezhi se teď ve vědeckém světě kyvadlo přesunulo k zastáncům teorie o vlivu boje o samici. Podle vědců je pro hlavové souboje s rychlými údery důležité zesílené skloubení mezi atlasem a kostí týlní a také meziobratlové spoje.
Z rozboru zubní skloviny se snažili určit, čím se discokeryx živil. Soudí, že se pásli na velkém prostrou, ale mohli být vázáni i na specifický druh pastvy, což je pro jejich teorii rozhodující. Vývoj žirafovitých je svázán s ekologií. Discokeryx xiezhi se objevil v době klimatického ráje, který nastal po dlouhém období sucha a kdy se příroda hemžila zvířectvem.
V té době existovaly nejméně dva další druhy žirafovitých a delší krky je mohly zvýhodnit při pastvě ve vyšších patrech. Schopnost zajistit i dostatek kvalitní potravy měla za následek zintenzivnění sexuálních soubojů, což vedlo k dalšímu rozvoji extrémnosti tvaru krků.
Krátce řečeno svědčí helma a krk o tom, že byl Discokeryx xiezhi násilnický surovec a kombinace jeho specifického stylu pastvy a lítého boje o samice vedla k prodloužení krku a k dnešní éterické podobě žirafy.
Dnes tento druh žije jenom v Africe a v zoologických zahradách. Kde jeho vývoj začal, není jasné. Podle nové studie se našly fosilie prvních žirafovitých staré 18 milionů let v Libyi a Namibii. Kosti druhů, jež žily později, se nyní našly i v Číně, takže není jasné, zda se žirafí pouť začala v Africe nebo Eurasii. Jisté ale je, že když se začne žirafa bít, je lepší být i se svou hlavou daleko od ní.
