Praha 9. června 2026 (PROTEXT) – Situace v klinicko-logopedické péči v Česku je dlouhodobě napjatá. V roce 2024 bylo evidováno 630 klinických logopedů, kteří léčili 200.906 osob a provedli více než 1,12 milionu ošetření, vyšetření a konzultací. Středně těžké a těžké vady tvořili dohromady 158.637 případů, tedy zhruba 84 % všech evidovaných vad. Navzdory postupnému nárůstu počtu odborníků zůstává dostupnost péče omezená a čekací lhůty se prodlužují. Rodiče proto často hledají odbornou pomoc, která je dostupná a jsou uvedeni v omyl zavádějícími informacemi od osob, které poskytují „logopedické“ služby a nejsou odborníci. Děti pak mohou ztratit šanci na včasnou pomoc a může dojít k nevratnému poškození schopností dítěte.
Rodiče dětí s problémy řeči často netuší, na koho se obrátit. Nabídka služeb je široká a na první pohled působí odborně. Ne vždy ale jde o odbornou zdravotní péči, která jediná umí komplexně tyto problémy řešit. Podle klinické logopedky PhDr. Bc. Blanky Gruberové, Ph.D. může dítě, které navštěvuje neodbornou pomoc, zmeškat svou šanci na včasnou terapii nebo si další vývoj zkomplikovat: „Podpora vývoje řeči není totéž jako cílená terapie. Pokud dítě špatně mluví, je potřeba provést odborné vyšetření a zahájit léčbu. U velké části dětí totiž nejde jen o problém s výslovností, ale například o vývojovou jazykovou poruchu, poruchu autistického spektra nebo další obtíže, které bez odborné diagnostiky nemusí být včas rozpoznány. Největším rizikem je ztracený čas, protože u malých dětí hraje čas pro úspěšnou terapii zásadní roli,“ upozorňuje klinická logopedka PhDr. Bc. Blanka Gruberová, Ph.D.
Právě v této situaci vzniká prostor pro služby, které se mohou tvářit jako odborná logopedická péče, ale ve skutečnosti jde o pomoc se správnou výslovností.
Odborně to zní, ale neznamená to totéž
Rodiče se při výběru často orientují podle názvu: „logopedie“, „logopedická péče“ nebo „logopedická prevence“. Tyto pojmy ale mohou označovat rozdílné služby. „Rodič nerozlišuje mezi pojmy jako rozvoj řeči, jazyková stimulace nebo klinicko-logopedická terapie. Vidí slovo logopedie a předpokládá odbornou péči. To ale nemusí být pravda,“ vysvětluje PhDr. Bc. Blanka Gruberová, Ph.D.
Zásadní rozdíl je přitom v kvalifikaci i kompetencích. „Klinický logoped je zdravotnický pracovník se specializovanou způsobilostí, který provádí diagnostiku a terapii poruch komunikace. Naproti tomu pedagogičtí pracovníci nebo další odborníci mohou dítě podporovat v rozvoji řeči, ale nemohou nahrazovat zdravotnickou péči,“ dodává PhDr. Bc. Blanka Gruberová, Ph.D.
Největším rizikem je ztracený čas a nevhodná léčba
Problém nastává ve chvíli, kdy je podpůrná aktivita zaměňována za terapii. Rodič může mít pocit, že je o dítě odborně postaráno, a přitom dítě neprošlo diagnostikou ani nedostává odpovídající léčbu.
U malých dětí přitom hraje čas zásadní roli. Opožděná diagnóza může znamenat:
- ztrátu klíčového období pro účinnou terapii,
- prohlubování obtíží,
- fixaci nevhodných komunikačních návyků,
- komplikace ve školce i škole,
- vyšší frustraci dítěte a větší zátěž pro celou rodinu,
- pozdější náročnější a méně efektivní léčbu.
„Nejde o abstraktní debatu o kompetencích. Jde o konkrétní dopad na vývoj dítěte. Pokud dítě místo odborné diagnostiky dostává jen obecné rady nebo neodborně vedenou intervenci, může se oddálit okamžik, kdy je správně rozpoznána skutečná příčina obtíží a zahájena cílená terapie. Každé zpoždění přitom může zhoršit další prognózu dítěte, upevnit nevhodné komunikační strategie a později vést i k větším problémům ve vzdělávání a sociální komunikaci,“ upozorňuje klinická logopedka.
Význam včasné diagnostiky potvrzují i dlouhodobé trendy. Počet léčených osob vzrostl od roku 2007 o více než polovinu a přibývá i závažnějších diagnóz, například vývojových jazykových poruch nebo poruch autistického spektra. Právě u těchto obtíží přitom hraje čas zásadní roli.
Problém zdaleka není jen ve výslovnosti
Logopedické obtíže se navíc zdaleka netýkají jen šišlání nebo drobných vad u výslovnosti jednotlivých hlásek. U části dětí jde o složitější potíže, například dysfázie (34.061 případů), opožděný vývoj řeči (18.093 případů) nebo poruchy autistického spektra (4189 případů). U specifických poruch učení, jako je dyslexie nebo dysgrafie, se odhaduje výskyt přibližně u 5 až 15 procent dětí. Bez odborného vyšetření přitom nelze správně určit, co je skutečnou příčinou problému.
Nejde o kritiku, ale o ochranu dětí
Odborníci zdůrazňují, že cílem není kritizovat pedagogy ani další odborníky, kteří se podílejí na rozvoji komunikace dětí, ale pouze upozornit na problém, že vše není takové, jaké se zdá.
„Podpora vývoje řeči má své místo a může být velmi přínosná. Musí ale být jasně odlišena od zdravotnické péče. Rodiče mají právo vědět, jakou službu jejich dítě dostává,“ uzavírá klinická logopedka.
Právě informovanost rodičů je podle odborníků klíčem k tomu, aby se děti dostaly k potřebné péči včas a nepřicházely o období, které je pro rozvoj řeči zásadní.
Logopedie v Česku: klíčová data (ÚZIS, 2024)
- 630 klinických logopedů v ČR
- 200.906 léčených osob
- 1,121.720 ošetření, vyšetření a konzultací
- 189.027 evidovaných vad
84 % tvoří středně těžké a těžké obtíže
Nejčastější diagnózy:
- 34.061 dysfázie
- 18.093 opožděný vývoj řeči
- 4893 koktavost (balbuties)
- 4189 poruchy autistického spektra
Zdroj: Tomáš Staněk
