Svátky často znamenají několik dní pod jednou střechou s celou rodinou. První dny můžou být příjemné, ale pak se z nenápadné únavy stane pocit, že je toho prostě moc. Podle terapeutů to není selhání ani nevděk, ale normální psychologická reakce na přetížení.
Odborníci připomínají, že rodina nás často vrací do starých rolí. Snažíte se být dospělý člověk se svým životem, ale zároveň znovu fungujete jako dítě, sourozenec nebo bratranec. To je psychicky i emočně vysilující. K tomu se přidávají dávné konflikty, nevyřčená očekávání a roky nevyřešených třecích ploch, které se při delším soužití znovu otevírají.
Blízkost rodiny vede i k menší ohleduplnosti než třeba v práci. Lidé si víc dovolí, méně filtrují, více komentují. Často mizí pocit vlastního prostoru a kontroly nad vlastním dnem. Program určují společné akce a povinnosti, ne vaše potřeby. Když jste navíc mimo svůj byt, rutiny a prostředí, které vás normálně drží v klidu, nervový systém jede delší dobu na vyšší obrátky.
Terapeuti popisují emoční signály jako podrážděnost, přecitlivělost, rychlé výbuchy nebo naopak stažení do sebe. V hlavě se roztáčí přehrávání rozhovorů a scénáře typu „co když máma zase řekne tohle“. Neustálé očekávání konfliktu ukazuje, že se vaše emoční kapacita blíží limitu. Negativní myšlenky míří často i proti sobě, přidává se vina a pocit, že „byste to měli zvládat líp“.
Tělo posílá své signály. Ztuhlá čelist, tlak na hrudi, rozhozené trávení, špatný spánek. Možná se přistihnete, že potřebujete „až podezřele dlouhou“ pauzu na záchodě, jen abyste byli chvíli sami. Chování se mění: jste protivní kvůli maličkostem, utíkáte k mobilu, otravuje vás něčí smích nebo to, jak mlaská při jídle. Častější sahání po alkoholu nebo jiném „otupení“ může být způsob, jak tělo hlásí, že už to nezvládá.
Terapeuti zdůrazňují, že mít limity je v pořádku. Potřeba prostoru neznamená, že rodinu nemáte rádi. Pomáhá plánovat si přestávky. Krátká procházka, rychlý „náhodný“ nákup nebo deset minut v autě dokážou nervový systém resetovat. Nemusíte být u každé konverzace v kuchyni ani u každého programu.
Důležité jsou i jasné a zároveň jemné hranice. Můžete říct, že ráno potřebujete klid a připojíte se až na odpolední program. Když získáte chvíli pro sebe, vyplatí se ji využít k dobití baterek. Spánek, seriál, meditace, psaní deníku nebo telefonát s někým, komu důvěřujete, pomáhají emoce zpracovat, aby se nevybily v první hádce.
Odborníci mluví také o mentálních a emočních hranicích. Nemusíte přebírat cizí pocity ani názory. Když si někdo stěžuje nebo „vylévá emoce“, stačí dát najevo, že ho slyšíte, ale nemusíte to do sebe nasát. Po návštěvě může pomoci krátká rekapitulace. Co bylo dobré, co už bylo za hranou, kolik dní by příště bylo tak akorát a co si můžete předem nastavit jinak.
U náročných vztahů se vyplatí připravit se dopředu. Někteří terapeuti radí před cestou pár minut denně vědomě myslet na uklidňující obraz nebo si v hlavě přehrát těžkou situaci a zkoušet na ni klidnou odpověď. Další možností je domluvit si vlastní únikové cesty. Třeba bydlet v nedalekém penzionu místo v dětském pokoji u rodičů, mít k dispozici vlastní auto nebo si nechat otevřený termín návratu, pokud to situace dovolí.
Rodinné návštěvy mají být radostí, ne zkouškou výdrže. Vyplatí se proto včas poznat, kdy vám dochází kapacita, a dát si prostor nadechnout se. Když se o sebe během svátků postaráte, vrátíte se k rodině klidnější a přítomnější. A právě tahle rovnováha většinou vytváří chvíle, na které stojí za to vzpomínat.
