Kvílení sirén se stalo na Ukrajině stejně běžným zvukem jako zvuky hromadné dopravy či stavebních prací. Když se rozezní, pro civilisty to znamená jediné. Buď rychle vyhledají úkryt, nebo už možná nikdy svůj domov neopustí. Přesto mnoho Ukrajinců varování sirén apaticky ignoruje, nebo se snaží vyhodnotit situaci.
Začátek války na Ukrajině se skládal z hromadného a koordinovaného útoku pozemních, vzdušných, námořních a dělostřeleckých sil ruské armády. Jakmile však obránci nepřítele zatlačili od hlavního města Kyjev a dalších oblastí, přišla změna taktiky.
Rusové začali ostřelovat a bombardovat civilní infrastrukturu. Rakety, dělostřelecké granáty a klouzavé bomby proměnily řadu ukrajinských měst v ruiny. Od začátku války se na Ukrajině rozezněly sirény celkem 40 000krát ve dne i v noci.
"We were told if you hear a siren you should go to the basement to hide. But we don't know if this will save us or if we will die here"
— BBC News (World) (@BBCWorld) April 18, 2022
Shelling in Ukraine's Mykolaiv forces many to flee, but some elderly people are left to fend for themselveshttps://t.co/hHu9Ccc2li pic.twitter.com/W0JgecFqdZ
Jakmile se rozezní zvuk sirén, volba mezi úkrytem a setrváním na místě často znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Pokud není včas aktivována protivzdušná obrana, může se přežití podle webu The Kyiv Independent scvrknout na čisté štěstí.
Rusko míří na civilní infrastrukturu cíleně. Jde o strategii šíření strachu a teroru, kdy se snaží rozpoutaným peklem, mezinárodním společenstvím považovaným za genocidu, ukrajinskou bojovnou náturu zlomit a přimět kyjevský režim kapitulovat.
Počet civilních obětí je zřejmě velký, avšak Kyjev i Moskva uvádějí odlišná čísla a jejich pravost nelze nezávisle ověřit. Zapojení Ukrajiny do odporu je navíc tak obrovské, že často není možné rozeznat civilisty od vojáků.
Data poskytují i soukromí pozorovatelé, ale jejich čísla mohou být značně podhodnocená, což sami přiznávají. Jiná čísla udává Organizace spojených národů (OSN), jiná oficiální ukrajinské zdroje, a Rusko rovnou odmítá útoky na civilisty a civilní oběti.
Mrtví v číslech
Tyto statistiky nezahrnují počet mrtvých vojáků. Vysoký komisař OSN pro lidská práva (OHCHR) 10. května 2024 ověřil smrt 10 956 ukrajinských civilistů. Sám ovšem uznal, že tohle číslo bude pravděpodobně mnohem vyšší.
Ještě mnohem vyšší číslo poskytla Monitorovací mise OSN na Ukrajině (HRMMU), i když zahrnuje i raněné. Od začátku ruské invaze v únoru 2022 do letošního května si podle ní válka vyžádala celkem 32 100 obětí na ukrajinských civilistech.
Zranění utrpělo 21 154 ukrajinských civilistů. Zemřelo 5238 mužů a 3217 žen. V případě 1883 ostatků se nepodařilo určit pohlaví. V důsledku ruské agrese zemřelo také nejméně 608 dětí, upozornila mise ve zprávě.
Na Ukrajině zemřelo nebo bylo zraněno celkem 2000 dětí, upozornil rovněž v květnu Dětský fond OSN (UNICEF). To se rovná dvěma dětským obětem každý den války. I tohle číslo bude podle fondu mnohem vyšší, evidoval totiž jen ověřené oběti.
Ukrajinská média čerpající z oficiálních veřejných údajů, i vláda ovšem hovoří o mnohem vyšších číslech. Bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov už loni v březnu mluvil o až 100 000 obětech ruské agrese. Moskva naopak jakékoli civilní oběti popírá.
Nejčastěji umírají civilisté na ukrajinském území (tedy území neokupovaném Ruskem). Zhruba devět z deseti úmrtí má na svědomí výbušná munice jako dělostřelecké granáty, řízené a balistické střely a letecké údery.
Navzdory tomu mnoho Ukrajinců dokonce v silně ostřelovaných městech, jako je Charkov, Oděsa nebo Kramatosk, často nehledá úkryt v protileteckém krytu nebo na jiných místech, když se rozezní sirény předznamenávající smrtelné nebezpečí.
Přijetí pomíjivosti
Rozhodnutí neskrýt se při ostřelování se může lišit člověk od člověka. Mnohdy záleží na tom, kde se lidé zrovna nachází, jestli jsou sami nebo s rodinou a jaká je denní doba. Nejčastěji ale Ukrajinci začínají projevovat fatalistické myšlení.
„Myslím, že lidé, kteří dnes zůstávají ve městech jako Charkov, akceptují tvrdá pravidla hry a dokonale chápou, že každý den a každý okamžik může být skutečně poslední,“ sdělil listu The Kyiv Independent místní básník a hudebník Ivan Senin.
Začátkem války vyhledával se svým bratrem úkryt při každém ostřelování a dělal dobře. Poblíž jeho domu totiž v létě 2023 dopadla střela S-300 a letos v květnu klouzavá bomba. První dny války, kdy byl Charkov pustošen dělostřelectvem, popsal jako nejhorší.
Zdálo se, že Rusové pálí na město vším, co mají, uvedl Senin. V roce 2022 odrazily ukrajinské síly několik ruských útoků a později téhož roku obsadily okupované vesnice podél hranice. Situace se zlepšila a mnoho rodin se do města vrátilo.
V posledních měsících ale Rusko údery na Charkov opět stupňuje. V květnu zabila klouzavá bomba 19 lidí v hypermarketu s domácími potřebami. Lidé se ale chovají jinak než na začátku války, kdy utíkali do krytů nebo se skrývali v tunelech metra.
Kavárny, obchody a restaurace už nezavírají, jakmile se rozezní sirény, veřejná doprava nadále funguje a veřejnost obecně nereaguje. „Nemůžu říct, že bych v tom rozhodnutí viděl nějaký vzdor nebo něco podobného,“ tvrdil Senin, který už sám úkryt nevyhledává.
Strach ze sirén
Sirény v intenzivně ostřelovaných městech, jako je Charkov, mohou zaznít mnohokrát za den a může to trvat celé hodiny. Často varují obyvatele před nebezpečím, reálně to ale může znamenat start ruské stíhačky ke cvičení nebo v rámci přemístění.
Stíhačky navíc mohou nést hypersonické střely, které udeří na cíl během několika minut. Člověk se v takovém případě stejně nestihne ukrýt. To je důvod, proč se mnoho Ukrajinců rozhoduje podle situace, kdy se ukrýt a kdy zůstat doma, kde ale rovněž nejsou v bezpečí.
Situaci jim pomáhají pochopit hlavně oficiální a neoficiální zdroje na Telegramu. „Pokud je to ale balistická střela, tak stejně není čas se skrývat,“ upozornila Yuliia Podvihina, psycholožka působící v Oděse. „Už jen doufáte, že není pro vás.“
Oděsa byla terčem bombardování a ostřelování od samotného začátku války. Dříve místní vyhledávali úkryt, kde se dalo. Dnes je ale situace odlišná. Hodně lidí zůstává doma dál od oken, i když netuší, zda nezemřou. Drsná realita podle psycholožky změnila jejich chování.
Neustálá hrozba útoků si vybrala svou daň na duševním zdraví. Lidé mají strach i ze samotného zvuku sirén, a tak se raději vyhýbají veřejným místům a zůstávají doma. Podvihinina teta se bojí chodit na pláž. Kdyby se rozezněla siréna, možná by ji slyšela naposledy.
